Mozek, myšlení, vědomí, sny

Lidský mozek je ze současného pohledu stále jeden z nejsložitějších úkazů v celém vesmíru. Je to velmi výkonný výpočetní a řídící systém ovládající veškeré naše vědomé i podvědomé chování. Mozek je odpovědný za řízení a spolupráci orgánů, tělesné pochody, reflexy, zpracování smyslových orgánů a vnímání světa, myšlení, paměť…

Výzkumy týkající se mozku jsou stále jedny z nejsložitějších. Stále je ještě mnoho neprozkoumaných aspektů. Výzkum lidského mozku je důležitý jak z medicínského hlediska, tak i z hlediska moderních výpočetních technologií nebo pro ty, co se zajímají o lidskou nesmrtelnost.

Myšlení a vnímání světa mozkem

Vnímání světa je zajištěno mozkem spolu se smyslovými orgány. Bez smyslů (hmat, čich, sluch, chuť, zrak) by mozek nebyl schopný reagovat na okolí a tím rozvíjet vědomí. Smysly jsou tedy takové senzory jenž umožňují mozku vnímat okolní projevy fyzikálních zákonů (teplota, tlak na pokožku, část frekvenčního spektra vlnění pomocí sluchu a zraku, chemická detekce pomocí chutě a čichu apod.). Zpracování těchto senzorů probíhá u zdravého člověka zcela automaticky, podvědomě. Podobně mozek řídí i další nesmyslové orgány a tělesné pochody. Dalo by se říci, že má pevně, geneticky zakódovány základní instrukce běžící na pozadí našeho běžného vědomí.

Myšlení a vědomí jako takové je složitější a ještě méně prozkoumané. Současná věda předpokládá, že celé naše vědomí je uloženo fyzicky přímo v paměti mozku. Vědomí by tak zpracovávalo podněty od našich smyslů a za pomoci naučených zkušeností ovládalo tělo. Naučené zkušenosti můžou být zaměřeny na vykonání základních potřeb (hlad, sex, ochrana před chladem), ale i na vykonání složitějších cílů (pocit uznání, pocit moci, pocit bohatství), jenž uvolní do mozku látky navozující pocit štěstí (hormony štěstí – např. endorfiny). Mozek se tedy snaží sám pro sebe vykonat v první řadě vše pro udržení života a následně vše pro navození příjemnějších pocitů vlivem dalších látek. To vše s co nejnižším výdejem energie.

Na rozdíl od jiných primátů však lidé v menší nebo větší míře dokáží některé krátkodobé prospěchové, sobecké úkony potlačit a vykonávat činnosti jenž nenesou ani nepřímý zisk. Někdy se lze setkat i s činy spíše kontraproduktivními na úkor daného jedince. Potlačení základních pudů lze přiřadit k vyššímu vědomí (vnímáme širší souvislosti). Vyšší vědomí se rozvíjí s novými zkušenostmi, vzděláním a následnou evolucí.

Myšlení zpracovává smyslové podněty a porovnává je s pamětí (uložené zkušenosti, vzdělání, výchova). Vidíme svíčku a mozek ji hledá ve spojeních jako světlo, teplo a později jako dort, svátky, hřbitov, auto. Nenachází spojení svíčky např. s telefonem, silnicí, chobotnicí. Mozek následně vyhodnotí situaci zda-li se mu hodí prostředí, předmět k další činnosti. Vědomí má ale vyšší prioritu a tak dokážeme rozhodovat podle smyslů o tom co dále budeme dělat. Vyšší vědomí pak dokáže např. odmítnout v době hladu cizí jablko pokud by to způsobilo hlad někomu, na kom nám záleží. U méně rozvinutých jedinců (s nenaučenými souvislostmi, nebo špatně naučenými souvislostmi) však nedojde k propojení takové situace např. s krádeží a jablko snědí. U některých jedinců by docházelo k přeučení krádeže jen podmíněným chováním (zkušenost kdy krádež způsobila např. bolest trestem). Podmíněné chování lze však aplikovat i na další živočichy (akce podmíněna odměnou či trestem).

I když podvědomí ovládá většinu základních tělesných pochodů (srdce, trávení, dýchání aj.), můžeme některé tyto podvědomé reakce ovlivnit. Měnit rytmus dýchání nebo na několik sekund zadržet dech umí každý. Meditací a sebekontrolou se lze naučit mírně ovlivnit rytmus srdečního tepu (snížení tepu pro uklidnění se). Naopak některé reakce uložené hluboko v podvědomí ovlivňujeme velmi špatně. Tzv. Waterboarding (navození pocitu topení se při mučení litím vody přes ručník na tvář spoutané oběti) je situace, na kterou se těžce připravují i profesionálové očekávající mučení. I když vědí, že mučitel je nechce utopit, dokáží oběti tento úděsný pocit zvládat přibližně do 15s.

Podvědomé reakce, ty kterou jsou mnohdy geneticky uložené v mozku, lze však ovlivnit. Některé spojení naučené reakce a podvědomé reakce může ovlivnit terapie v podobě hypnózy (spojení se změní). Pevně geneticky uložené reakce jsou mnohdy spojeny se strachem, ohrožením života, přežitím. Jejich potlačení je možné působením cizích látek (drog) a tím blokováním spojení, nebo tzv. vymýváním mozku (vytvořením velkého množství nových spojů s jinou souvislostí).

Pozn.: Tělo má i vnitřní smyslové vnímání – např. pro pocit hladu, řízení krevního tlaku apod. Také čich není jen o vnímání vůně, ale umí zpracovat pachy některých bakterií, feromony pro zvolení lepší genetické kompatibility partnera. 

Paměť

Paměť mozku je nejspíše neuronové spojení dlouhé dle souvislosti spojovaných úseků. Jablko bude mít tedy krátké spojení s dalším ovocem či některými pokrmy. Delší spojení bude s lukem a šípem (střelba na jablko na něčí hlavě). S nesouvisejícími předměty či zkušenostmi (vlak, trampolína, jízda na kole) nebude existovat žádné spojení dokud nevznikne např. nějaký zážitek kdy nás třeba při jízdě na kole někdo trefí jablkem. Pokud se to stane jednou bez následků, vytvoří se spojení ale časem se označí jako nepoužívané. V případě, kdy nás někdo bude pravidelně při jízdě na kole napadat jablky, spojení se posílí a pro jistotu se cesty spojení duplikují. Jestliže by se taková situace opakovala po generace, mozek by toto spojení zanesl do genu a přenášel od narození do našeho podvědomí. Podobný přenos v úrovni genomu může za některé podmíněné chování či pocity (zrychlení učení chůze, ovládání končetin, mluvení, fóbie, předtuchy).

Smyslová, mozková afázie je porucha týkající se právě správné kooperace smyslů, mozku a řeči. Např. kdy oko vidí chléb ale nenachází to správné slovo a někdy nachází zcela jiné. Něco jako popletený, zpřeházený slovník. Tedy v obchodě místo „Chtěl bych krájený chléb“ takto postižený může říci např. „Zelná roura devět tančí“. Přitom by však opravdu sáhl na chléb. Většinou se tedy nejedná o poruchu vědomí jako takového ale spíše o vadu řečového centra jenž je provázáno s pamětí. Afázie se projevuje různou formou poruchy řeči. Drobné poruchy dokáže mozek opravit tehdy, když někde v paměti najde třeba i po delším hledání to správné spojení.

Test paměti si sami můžete provést ráno hned po probuzení. Vyzkoušejte tvořit nesmyslné věty. Větu typu „Dnes si uvařím zelené jablko s hořčicí“ vytvoříte celkem snadno. Jedná se o jídlo a slova jsou mezi sebou propojena, proto takto nesmyslnou větu mozek vytvoří celkem snadno. Větu typu „Vyletím do obchodu abych utopil chatrč“ vytvoříme už obtížněji. Mozek mezi těmi slovy nemá souvislost a tak je nehledá. Častým tvořením podobných spojení si zahltíte paměť nesmyslnými spojeními.

Vymývání mozku neboli přeprogramování je vytváření nových spojů v dané souvislosti. Tyto úkony jsou neustále opakovány tak, aby se spoje duplikovaly a zkracovaly. Pokud by nás někdo tisíckrát nutil opakovat „Toto je jablko“ při pohledu na hrušku, mozek si tím nejprve vytvoří souvislost se vzpomínkou, následně začne zkracovat spojení a nakonec vytvoří přímý spoj obrazu hrušky a slova jablko. Mozek se časem podvolí, protože je to energeticky méně náročné než oponovat a v duchu se utvrzovat, že to tak není. Posléze opakováním duplikuje cesty spojení a mozek je přeprogramován.

Zkušenosti, počítání, simulace, stárnutí

S novými zkušenostmi (zážitky, cílené učení, výchova, pozorování) člověk ukládá nová data do paměti a tvoří mezi nimi odpovídající spojení. Tyto zkušenosti jsou využívání k odhadování, předvídání. Když přecházíte přechod pro chodce, mozek přesně nepočítá rychlost auta, vzdálenost atd. Mozek ze zkušenosti z dřívější situace provede výpočet jen na úrovni odhadu zda-li se k vám přiblíží auto rychleji než přejdete nebo ne. Stejně tak když zaměstnavatel řekne, že dostanete ročně 365 x 4327,-Kč. Mozek nebude počítat přesnou částku. Prostě odhadne, že je to mnohem více než váš požadavek za denní ohodnocení a tak se s takovým výsledkem spokojíte. Mozek tedy pokud může nepočítá přesně, ale odhaduje dle naučených zkušeností.

Toto předvídání spolu se silnou zkušenostní základnou a vysokým IQ může v analýzách a přibližných simulacích předčit současné počítače. Zavřete oči a představte si pohyb planet ve Sluneční soustavě. Většině vzdělaných lidí se vybaví např. uprostřed Slunce a okolo obíhající planety. Nebudete přemýšlet nad přesným poměrem rychlostí, vzdáleností. Prostě simulaci mozek jen odhadne. Čím více člověk v dětství snil (např. představoval si děj při čtení knihy), tím lépe dokáže využít této schopnosti v dospělém životě. Když takový člověk má dostatečné podklady (vzdělání, zkušenosti), může podobným způsobem tyto simulace zužitkovat v zaměstnání a běžném životě tzv. předvídáním (výzkum, ekonomika, konstrukce). Je to tedy rozšířená forma představivosti.

Paranoia je buď mozková (duševní porucha) nebo v menší míře velký objem naučených vědomostí, zkušeností spolu se silnou schopností předvídání. Když člověk bez většího úsilí, většinou zcela automaticky zhodnocuje všechny podněty a vyhodnocuje samozřejmě i možná rizika, může snadno dospět do stavu mírné paranoie. Tato kontrolovaná mírná paranoia je však v limitech běžného duševního zdraví a může být i přínosem. Duševní porucha nastává v okamžiku kdy, člověk vyhodnocuje simulace neustále jen jako negativa a tento stav nedokáže kontrolovat. Opakovanými vyhodnoceními je více utvrzen o nereálné skutečnosti a trpí doslova stihomamem, životem v obavách. V kombinaci se smyslovými poruchami, představami je pak takový člověk uzavřen ve vlastní realitě a je v běžném životě špatně použitelný a nezřídka nebezpečný.

Stárnutí není jen projevem fyzického chátrání těla oxidací a nedokonalým kopírováním buněk. Projevuje se fatálně i na mozku člověka a jeho paměti. Úbytkem neuronů a spojení dochází ke snižování výpočetního výkonu mozku. Fatálnějšími následky jsou poruchy paměti. Stárnoucí člověk má více zkušeností a tím v paměti i vícero spojení souvislostí (jablko – ovoce – pokrm, vlak – doprava – koleje). Tyto naučené spoje chátrají (po elektrochemické stránce). Když je daný spoj znovu použit, tělo jej regeneruje. Nevyužívané spoje ale dále chátrají a jejich využití je podobné jako jízda po rozbité silnici. Do cíle se dostanete, ale asi se značným zpožděním. A když se spojení rozpadne úplně, je třeba hledat alternativní cestu nebo je vzpomínka zapomenuta. Dalším faktorem jsou potlačené vzpomínky kdy je spojení blokováno. S vícero zkušenostmi je i složitější si zapamatovat nové, konkrétní vědomosti. Mozek nejprve musí zkontrolovat to, zda-li někdy dříve tuto vědomost nezaznamenal v podobě spojení a případně se pokusí toto spojení jen regenerovat. U staršího člověka toto probíhá déle a s vyšším využitím energie. Mozku se nechce vydávat zbytečně mnoho energie. Proto se starší lidé hůře učí a také měně ochotně přijímají nové myšlenky. Člověk, jenž se naučí cíleně zapomínat, neakceptovat nepodstatné vzpomínky, zkušenosti, vědomosti, aj. může mírně oddálit stárnutí mozku. Dodávání minerálů pro stavbu a obnovu neuronů a spojení může také významně pomoci při oddálení stárnutí mozku (nevyvrácen účinek DMAE).

Krátkodobé povzbuzení mozku pro zvýšení výpočetního výkonu je přímé či nepřímé. Přímé většinou umožní stavbu krátkodobých spojů pro krátkodobou paměť a trvá déle, obvykle v řádu týdnů. Okysličení je však poměrně rychlé a přímo ovlivňuje mozek – zvýší výkon ale zkracuje životnost oxidací. Naopak nedostatek kyslíku způsobuje odumírání buněk. Po vyváženém přísunu kyslíku můžete vyzkoušet např. DMAE (dimetylaminoetanol) jenž by měl dle některých názorů pomáhat regeneraci neuronů i spojení. Dále pak vyvážený přísun vitamínů a minerálů (B3, E, Na, J). Nepřímé stimulanty jsou káva, zelený nebo guaranový čaj. Ovlivňují krevní tlak, přísun kyslíku do mozku a tím i míru koncentrace. Pomáhá také trénování mysli a meditace. Umožní mozku lepší odpočinek ale také přivyknutí na větší odběr energie.

Spánek, sny, noční můry

Nepřerušovaný, dlouhý spánek je jednou z nejdůležitějších složek pro vývoj a udržení našeho vědomí a paměti. Spánek umožňuje regeneraci těla a tím i mozku, zpracování a vyhodnocení nových zkušeností ze dne (i vědomostí). Informace jsou tříděny, zapomínány, ukládány a posilovány. Proto je učení bez kvalitního spánku neefektivní. Z historického hlediska vývoje člověka je spánek hlavním aspektem umožňujícím vývoj lidského vědomí do současné podoby.

Při spánku mozek nijak neotálí. Neustále řídí i tělesné pochody (srdce, dýchání, aj.). Navíc mozek i sní. Sněním často reaguje na podněty předchozího dne a připravuje se na následující události. Mozek sněním simuluje ve zrychleném čase alternativní minulé nebo budoucí zážitky. Tím je ukládá a připravuje se, učí se na to, co může nastat. Za jednu noc (plnohodnotný spánek) se  simuluje negativní i pozitivní scénář. Sen trvá většinou v řádu sekund až minut. I tak se nám zdá, jako bychom prožili ve snu třeba celé hodiny.

Noční můry zažil snad každý. Spánek má několik fází a když jsou všechny dokončeny, je už fáze snění dávno pryč a scénář snu by měl být zapomenut. Mozek si ze snu ponechá jen naučené, důležité, nové podvědomé informace. Člověk se tedy probudí a sny si nepamatuje. Avšak v okamžiku násilného přerušení spánku si sny pamatujeme. Zda-li se jedná o noční můru souvisí jak extrémní byl náš negativní scénář, tak i s okamžikem probuzení (fáze negativního či pozitivního scénáře). Čím více člověka něco tíží, nebo čím víc se bojí např. hororů, tím můžou být tyto sny děsivější.

Oblibou některých lidí je výklad snů z tzv. snářů. Jelikož obsah scénáře snu může mít podklad v reálném světě, jistá možnost výkladu snů se zde nabízí. Konkrétní předměty a situace zobecňovat však asi přímo nelze. Vize do budoucnosti by šlo akceptovat jen jako zhodnocení všech příčin a vyvození relevantních následků. Zažili jsme něco a tak nám sen zpracoval možné následky. Rozhodně bych se však nespoléhal na vysněná čísla jenž druhý den padnou v loterii (mozek jistě nebude simulovat všechny příčiny pro to, aby padla daná kombinace čísel).

Nočním můrám se lze vyhnout zdravou životosprávou (vyvážená duševní i fyzická únava, strava), nerušeným spánkem (hluk ale i světlo), eliminace stresu. Těsně před spaním bychom se měli vyhnout jídlu, negativním vjemům (horory, hádky, přemýšlení nad úkoly). Naopak lze doporučit nápoj na usínání, procházku, nahrazení studeného světla světlem teplým.

Ve snu člověk zažívá dění podobné skutečné realitě. Ve snu lze chodit, jíst, a někdo dokáže i ve snu spát. Aby tělo opravdu nechodilo po domě, mozek odpojí pohybové ústrojí a jiné části těla od mozku. Občas se ale stane, že toto odpojení není dokonalé a člověk s sebou škubne či promluví ze spaní. Vyskytují se i případy občasné nebo trvalé nemožnosti takto odpojit mozek. U občasné poruchy se projeví náměsíčnost. U trvalé poruchy se setkáváme s velmi těžkými nočními pohyby a stavy kdy člověk ohrožuje sebe i své okolí. Někdy mozek ve spánku výjimečně nebo opakovaně špatně ovládá podvědomé funkce, reflexy jako např. dýchání. Tento jev je spolu s chrápáním (fyzickou příčinou) součástí tzv. spánkové apnoe.

Teorie, nepodložené teorie

Mnoho lidí věří, že vědomí je něco víc než fyzické uložení v mozku. Náboženství se opírají o lidskou duši a tím se mnohdy snaží eliminovat strach ze smrtelnosti. Další skupiny lidí věří v nadpřirozené schopnosti jakou jsou telepatie a telekineze, předpovídání budoucnosti.

Duše by dle většiny výkladů měla být nejspíše forma energie se schopností existence našeho vědomí nezávisle na fyzickém těle. Dokonale na tuto otázku bádání bude možno odpovědět až po odhalení všech tajů našeho vesmíru i jeho vzniku a důvodu existence. Z evolučního hlediska, jak je nejčastěji prezentováno, se mnoho možností pro duši nenabízí. Duše by v tomto případě mohla existovat ještě dříve, před samotným vývojem člověka, jako přírodní energie jenž se naučila ovládat primáty a donutila je k evoluci. Nebo naopak mohl mozek získat schopnost právě evolucí k zachování informací v nám doposud neznámé podobě. Kdyby náš svět stvořil Bůh, jiná nadpřirozená bytost, nebo byl náš svět simulací, nebyl by pro takové stvořitele snad problém vytvořit nám prostor pro nefyzické bytí.

Nadpřirozené schopnosti jsou něco víc, než dokáže běžný člověk vnímat či konat. Máme mnoho smyslů avšak schopnost (smysl) pro čtení myšlenek (telepatii) nejspíše nemáme. Pro takový smysl by bylo třeba aby mozek měl další smyslový orgán pro čtení mysli nebo pro komunikaci s podobným orgánem protistrany. Nelze však vyloučit, že evolucí nemůže vzniknout podobný orgán či případně zcela jiný využívající nám doposud neznámé fyzikální zákony. Možná se u nějakého jedince takový evoluční krok projevil jako defekt, anomálie. Věděcky se však přítomnost takového orgánu, části mozku, schopnosti nedokázalo potvrdit.

Nesmrtelnost je stav, o který se pokouší lidé od pradávné historie. Různé formy uctívání božstev, mumifikací, rituálů, pohřbívání, lektvarů a alchymie jsou toho důkazem. Opět ale nezle nesmrtelnost věděcky podložit. Současná věda se však o nesmrtelnost také pokouší. Nesmrtelnost je cíl některých mocných lidí všech společností. Je to ale také možný evoluční krok. Vytvořením nejlépe takového těla, které nebude závislé na pozemských podmínkách pro život a vytvoření takového mozku, jenž nebude mít problémy s degenerací paměti je cesta k nesmrtelnosti. S takovým řešením by byly možné cesty mimo Zemi bez ohledu na lidskou smrtelnost stejně jako existence následovníků lidstva po zániku Země. Je však otázkou zda-li se dříve podaří takový vývoj technologie či zda-li dříve člověk morálně dospěje do použitelnosti takové technologie.

Mozek je velmi složitý výpočetní a paměťový celek. Moderní výzkum nasvědčuje i na zpracování a přenos informací mezi částmi mozku na kvantové úrovni (bez přímého spojení při poškození mozku, mezi tubulíny). I některé matematické problémy řešené mozkem můžou být řešitelné právě pomocí kvantového zpracování. Třeba se právě těmito jevy dá vysvětlit Déjà vu nebo udělat pokrok v léčbě různých vad a poruch.